Chcete vědět víc?

***Na tomto místě chci poděkovat redakci časopisu Zpravodaj svazu chovatelů ovcí a koz za uveřejnění mého článku v čísle 2/2014.***

Pravděpodobně poprvé u nás publikované zkušenosti z chovu angorských koz.

(Bohužel se nepodařilo naskenovat stránky časopisu tak, aby byly čitelné, proto zde uvádím text otisknutého článku v plném znění bez fotografií.)

O mohéru a angorských kozách

Řeknu-li nezasvěcenému člověku, že chovám kozy, odpověď zní:

„Jó,  naši měli taky v chlívku kozu. Byla pěkně tvrdohlavá. Pamatuju si, že to mlíko se nedalo pít. Vykrmovali s tím prase. Taky si pamatuju, že když přišla od kozla, tak šíleně páchla.“

 

Dalo by se říct, že tohle bylo donedávna obecné mínění o kozách.

Dnes, kdy se chov koz stal téměř módou, už i ti nejzarytější odpůrci pomalu zjišťují, že např. kozí sýry a zmrzlina jsou neskutečnou delikatesou, a že i maso koz je pochoutka. Navíc zdraví prospěšná. Vždyť o koze se ví, že konzumuje kolem 450 druhů bylin.

Koza si tak vydobyla své pevné místo v naší gastronomii.

Další pevné místo má koza již odedávna v kožedělném průmyslu. Elegantní rukavičky a kabelku má nejedna dáma i pán ve své garderobě.

Některé pamětnice si také vzpomenou, že kdysi nosily krásné barevné chlupaté svetry, které děsně kousaly.  Říkalo se jim mohérové. Nikdo ale neví, z čeho se tenkrát vyráběly.

Faktem je, že tak vznikl mýtus.  Mám ovšem zkušenost, že málokdo ví, co je to vlastně mohér, a už vůbec netuší, že roste na koze.

Tady vidíme, že koza je všestranně užitečné zvíře a zaslouží si náš obdiv.

Stačí si jen správně vybrat plemeno.

 

Angorská neboli mohérová koza

poskytuje vzácnou a jedinečnou srst. Nechová se tedy pro gastronomické účely, ale pro produkci mohéru.

Je to původní nevyšlechtěné divoké plemeno, které má svůj původ v Turecku na náhorní plošině Ankara.

Mohér byl pro své nesporné luxusní vlastnosti ceněn již v biblických dobách za doby Mojžíše.

V 16.století  byl první pár angorských koz z Turecka dovezen Václavem V. do Evropy. Chov se neujal, protože angorské kozy jsou velmi náročné na životní podmínky.

V roce 1838 také do Jižní Afriky Turci dovezli dvanáct kozlů s jedinou kozou. Z nepřejícnosti však zatajili, že kozlové jsou neplodní. Naštěstí hned po příjezdu koza porodila malá kůzlátka. Takto pokorně začala produkce v Jižní Africe, která se momentálně na celosvětovém trhu mohéru podílí 60 procenty.

Postupně se angorské kozy dostaly do dalších států světa.

Dnes je možné je vidět v Austrálii, na Novém Zélandu a USA. V Evropě se vyskytují v Německu, Holandsku, Anglii a zejména ve Francii, kde jsou chovány ve větších stádech.

Množství chovaných angorských koz bylo celosvětově ještě nedávno tak malé, že v roce 2009 vyzývalo ministerstvo zemědělství USA chovatele angorek k poskytnutí genetických materiálů pro jejich genobanku.

V našem státě je angorská koza poměrně vzácná, protože je jich zde jen několik kusů.

(Když jsem poprvé pustila angorky do výběhu, tak jsem po pár dnech musela na plot pověsit cedulku. Několikrát denně zvonili lidé a ptali se, co že to tam máme venku za zvířátka a nevěřícně hleděli, když jsem vysvětlovala, že jejich kudrny jsou mohér.)

 

Co je to mohér?

„Mohér je diamantem mezi textilními vlákny“

Slovo mohér je arabského původu a znamená to nejlepší z vybrané vlny. Mohérem se dnes označuje vlna z rouna angorských koz, která má neuvěřitelně odolné vlákno, které se řadí mezi nejteplejší přírodní vlákna. Z tohoto lesklého lehkého vlákna hedvábného luxusního vzhledu se ovšem dá vyrobit i chladivá tkanina. Mohérový materiál je trvanlivý díky síle vláken, která jsou zároveň velmi pružná. Proto se mohér nemačká, nevytahuje a na rozdíl od vlny ani neplstnatí, tudíž nedělá žmolky. Je také nenáročný na údržbu, protože jako živočišné vlákno přirozeně odpuzuje špínu. Výhodou mohéru je také jeho lehkost.

 

Mohér oprávněně dodává textilnímu zboží na luxusu. Pokračující výzkum jako i přední světové módní domy jasně vyzdvihují vynikající kvalitu a přednosti mohéru nejen jako součásti oděvního textilu, ale i textilu bytového. Různé způsoby využití mohérového vlákna jsou dané stříží koz. Z prvních stříží se získává nejluxusnější tzv. „kid“ mohér. Tento mohér se používá na pletení, průměrově prostřední mohérové vlákno mladých koz se používá na oděvní textil, zatímco nejsilnější vlákno dospělých koz na potahy a koberce.

 

Život s angorkami.

Těžko se napíše na papír to, co člověk cítí.

Když mě pan Ing.Bařina, který se věnuje chovu angorských koz již mnoho let a na toto téma napsal i disertační práci, vyzval k tomu, abych napsala něco o angorských kozách, byl pro mě život s angorkami už tak samozřejmý, že jsem nevěděla z kterého konce začít.

 

Angorky jsou krásná a komunikativní zvířata, do kterých se zamilujete a ony do Vás.

Mám štěstí, že ke mně osud přivedl tyto úžasné a zajímavé tvory.

Jejich exteriér je natolik atraktivní, že zaujmou na první pohled každého, kdo je vidí poprvé.

První dvě kozičky jsem si přivezla právě od pana Ing.Bařiny původně jen proto, abych měla vlastní kvalitní materiál na zpracování.

Stačilo se však zadívat do jejich očí a hned jsem pochopila, že je všechno jinak. Chovám již víc než dva roky angorské kozy hlavně proto, že je jich málo a je potřeba, aby jich přibývalo, a také pro jejich nádhernou lesklou a jemnou srst. Pevně věřím, že srstnatá plemena si znovu u nás získají své místo.

 

Kdo vážně uvažuje o chovu angorských koz, měl by si dobře rozmyslet a zvážit, kolik času jim může věnovat, jaký prostor, třeba i se stromy, může obětovat pro výběh a zda je dobře oplocen. Pro angorku není problém přeskočit víc než 120 cm překážku. Nedělají to ovšem běžně. Může se stát, že do výběhu se dostane jiné zvíře např. srna, angorka se lekne, prudce vyrazí a přeskočí.

 

O angorkách nelze říct, že by byly hůř zvladatelné nebo neposlušné než jiná zvířata. Brzy zjistíme, že každá má jinou povahu. Obecně jsou bázlivé a nedůvěřivé. Pokud bychom si dali tu práci a věnovali se každé zvlášť, pravděpodobně by se daly do jisté míry i vycvičit. Musíme však mít na paměti, že je to stádové zvíře a odloučení jedné od stáda bývá komplikované. Mám zkušenost, že 2 kusy, které jsme od stáda odloučili a přivezli k nám, několik dní vůbec nežraly a krčily se v koutku boxu. Když jsem jim chtěla jen vyměnit vodu tak se z místa jedna odrazila a přeskočila do boxu sousedního.  Stalo se mi také, že mi nechtěně skočila na záda. Trvalo skoro dva měsíce, než mi začaly věřit. Dneska jsou to mazlíčci, slyšící na jméno. Sami přijdou nechat se podrbat za ušima a mezi rohy. Plachost, strach a velká ostražitost v nich ovšem zůstávají navždy. Angorky to prostě mají v sobě, je to přirozený pud sebezáchovy. Je potřeba při kontaktu s nimi být ve střehu a mít oči i vzadu hlavy, protože nikdy nevíme, čeho se leknou. Obě pohlaví mají rohy a je dobře když to odnese jen roztržená košile.

 

O čase nehovořím proto, že by snad nestačila obsluha 2x denně, ale proto, že čím více jsme s nimi v kontaktu a ony vidí, že jim od nás nehrozí nebezpečí, tím více nám věří a nechají se ovládat. Může to dojít až tak daleko, že naši přítomnost začnou vyžadovat.  Ráda za nimi chodím do ohrady a pozoruji jejich chování. Pokud mám v kapse kousky mrkve nebo tvrdého chleba tak na mě naskáčou, a ještě začne jedna druhou odstrkovat. Mám co dělat, abych je setřásla nebo by mi okousaly i kalhoty.  Za velmi důležité považuji to, že je třeba s nimi co nejvíce mluvit. Může si někdo myslet něco o bláznech, ale má to svůj velký význam nejen u koz. Vesměs všechna zvířata velmi dobře slyší, a když si zvyknou na barvu hlasu, měnícího se v různých situacích, tak se dá předem vytušit, jak budou reagovat. 

Zlí jazykové tvrdí, že angorky jsou špatné matky.  Nemyslím si to. Pokud jde o první porod, tak se mi stalo, že se kůzle postavilo na nohy, chtělo pít a matka před ním prchala. Stačilo přistrčit kůzle ke struku a od toho okamžiku se k němu nemohl nikdo přiblížit. Tak ho hlídala. Ve starosti o kůzlata vidím rozdíl mezi bílou kozou a angorkou. Zatím, co bílá koza už dávno kůzle odstrkuje, angorka ho ochraňuje až do dospělosti.

Jejich vzájemné soužití je stejné jako u jiných stádových zvířat. Mají svoji hierarchii. Jedna je vedoucí, a když ji odstraníme, tak se vedení ujímá druhá v pořadí. Toto pořadí si často ujasňují vzájemným trkáním. Když jsme přivezli angorky tak jsem již delší čas měla dvě bílé kozy, ale bezrohé.

Říká se, že soužití rohatých s bezrohými bývá problém. Angorky okamžitě zjistily, že v sousedním boxu někdo je. Když jedna z angorek přeskočila k sousedkám, tak se mi tajil dech. Už jsem viděla jednu z nich napíchnutou na jejím rohu. Větší z těch bílých koz ovšem vetřelce vyhnala s takovou razancí zpět, že si tím navždy získala vůdcovství a ostatní ji respektují. Neváhá je kdykoliv umravnit a vůbec jí nevadí, že mají rohy.

Angorky jsou mnohem pohyblivější a ostražitější než bílé kozy.  Naučíte-li se jim rozumět a respektovat jejich potřebu svobody, budete mít úžasné kamarády a nekonečnou zábavu.

 

Život s mohérem.

Zpracování mohéru je příjemná činnost, která je odměnou za časté vyvážení podestýlky.

I když brambory, které sklidíte na zahradě, pohnojené kozím hnojem, Vás velice překvapí.

Angorky mají nádhernou lesklou jemnou vlnitou srst - mohér.  Když naroste do požadované délky, tak stříhám. Stačí mi na to nůžky a jeden pomocník. Samozřejmě s ohledem na počasí a na potřeby zvířete. Je dobré stříhat před připuštěním, ale není to nutné. V každém případě stříhám nějakou dobu před porodem alespoň zadní nohy a kolem struků, aby to mělo kůzle jednodušší. Ostříhanou srst nechám „vydýchat“ na vzduchu. Roztřídím a uložím do papírové krabice. Rozhodně nedávám do pytlů ani igelitů. Peru vždy jen menší množství a to po pramenech. Ručně vyčesávám.  Když je potřeba tak barvím potravinářskou barvou, protože skvěle barví. Někdy používám červenou řepu, ořechové slupky nebo kurkumu, břízu apod.

Pak už jen sednout do křesla, poslouchat třeba hudbu nebo praskání dřeva a cvrkot kolovrátku. 

Ten pocit se nedá popsat. To je potřeba zažít.

Pletené i tkané výrobky ze 100% přírodního mohéru nekoušou, jsou heboučké  a úžasně hřejí.

Nelze pominout ani zdravotní hledisko. Suché teplo, které mohér zajišťuje, velmi prospívá tělu.

Výrobky se navíc pyšní luxusním vzhledem.

Např. ve Francii je mohérové vlákno velmi populární a žádané.

Co ještě dodat?

Ten, kdo chce tvořit něco zajímavého a jedinečného, a navíc má chuť se učit, snadno propadne kouzlu mohéru a angorských koz.

Kontakt

Hana Plšková
603225911 angorskakoza@seznam.cz